Vyrovnaný rozpočet - to není apríl
Pokud máte jasno, kde na své plány vezmete, můžete plánovat. Pokud vyhrajete volby můžete prohlásit, že další rozpočet bude vyrovnaný. Pokud chcete zajistit vyrovnaný rozpočet, musíte si nejdříve přiznat, kolik je reálný příjem. Když se vzpamatujete, musíte si přiznat, že se bude muset radikálně měnit, aby se zajistilo vše potřebné. Pak vyhlásíte, že s příjmem tím a tím je možné zaplatit to a to. Žadné nereálné sliby. Pouze to, co stát musí svému občanovi zajistit.
Když vše správně změníte a nastavíte, dostaví se očekávané výsledky. Když jste schopní dostát svým slibům, můžete navrhovat dál. Časem se dostaví drobnosti jako ochota, důvěra, spolupráce. Když na nich od počátku stavíte, nemusíte zklamat. Jméno se jen těžko napravuje.
Velmi velké zdroje toho, jak získat, zlepšit, zlevnit, zkvalitnit, jsou například v oblasti zdravotnictví. Jsou ale jen dvě možnosti, jakým směrem se vydat. Buď podle současné ústavy. Pak by stát prostě garantoval občanu bezplatné zdravotnictví. Třeba tak, že by všechno kromě integrovaného záchranného systému předal "v léno" soukromým subjektům práva a inkasoval smluvní "nájem". Vlastní IZ systém zprofesionalizoval, rozšířil, ale jen podle potřeb ochrany obyvatel. Vlastní službou by tolik nehleděl na dostupnost běžné péče apod. Tu by jen tvrdě vynucoval od svých "leníků".
Nebo podle nového ústavního zákona. Ten by mohl například mohl změnit termín zdravotnictví na základní zdravotní péči. Následovaly by zákony, které by upravovaly oblast zdravotnictví podle principů následnosti úkonů a také podle potřeb člověka. Každý chceme být zdraví. Každý podle sebe víme, co tím sami myslíme. Každý nemůže být dokonalý a některé věci jsou nevratné. Některé situace bývají opravdu ukrutně těžké. Tam by měl chránit občana silný stát, který ho nenechá žebrat kvůli pomoci. Je ale také nutné si přiznat, co nás ničí, co nás stojí nejvíc peněz, před čím zavíráme oči. Říci si narovinu, že můžeme mít na mnohem víc, kdyby... Komu to prospívá?