Pan Václav Havel
Václav Havel žije... /25.12.11. ... 15.20/
Viděl jsem více než hodinu a půl záznamu pohřebu pana Václava Havla. Měl jsem silný pocit...
V ten den jsem vstal ráno po páté a šel do práce. Naposledy. Poslední den, pak Vánoce, vyřídit některé věci a stěhovat se. Do Pramenů. Celé dopoledne jsem se nějak klepal. Jako když jde člověk k zubaři. Jako alkoholik než si cvakne. Bál jsem se. Co bude. Z čeho budeš žít? Je to daleko od přátel, kteří můžou pomoct.
Pak se přiblížila dvanáctá hodina. Pohřeb pana Havla měl začít minutou ticha. Čelil jsem tváří v tvář tomu, jak demoralizovaná je část dnešní společnosti, čecháčkové. Sprosté nadávky si neodpostili ani v den pohřbu, pořád mluvili o tom, kolik peněz si kdy nahrabal. A další odporné řeči.
Přijel jsem domů,ani jsem se moc neloučil. Jen s jednotlivci, kteří mi přišli jako spravedliví a slušní lidé. Díval jsem se na pohřeb a začal cítit, že se někde ve mě najednou objevují zvláštní pocity. Odhodlání, síla, odvaha, něco jako když si někdy řeknete: A jo!! Že já to nevěděl dřív! Něco takového. Přestal jsem se bát. Ale věděl jsem, že mě nečeká nic příjemného, možná i velmi špatné věci.
Po pohřbu ještě pustili takovou televizní úvahu pana Havla. Tekly mi slzy štěstím nebo nadějí. Když se na konci těch úvah, které se od doby, kdy byly natočeny, už často staly skutečností, když se na konci pan Havel podíval do kamery. Jeho obličej se rozzářil úsměvem a řekl: Stejně jednou nakonec zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. Děkuju.
SOVA opakuje: Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty. Neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe seznáš, že jméno mé je Bůh. ... už brzy. Jedna a jedna jsou dvě.
Blesk a další bulvární hnůj /20.12.11. ... 17.00/
Není to ani pár dní, kdy se tyhle hnojištní plátky navážely do manželů Havlových, samozřejmě jak jinak v republice závistivců, kvůli majetku. Pisálkovský dobytek, bez jakékoliv vlastní morálky, drnká na struny závisti, znevažuje jakoukoliv možnost, že ho paní Havlová měla opravdu ráda.
A včera měl k panu Havlovi dokonce vlastní motlitbu! Jako by nevěděli, o čem psali ještě nedávno. Že se ani trošku nestydí.
Vážení občané... /19.12.11. ...15.30/
Poslouchám už druhým dnem Český rozhlas - radiožurnál. Nebudu opakovat, kým vším pan Havel byl, a co všechno dokázal. Udělali to jiní, kteří ho znali osobně a udělali to i lidé, kteří mu oponovali, vysmívali se mu.
Nedávno jsem začal psát různé osoby, které mě kvůli svým názorům, případně způsobem života, svou dosavadní prací přesvědčili, že jim je dobré naslouchat. Při nějakém výročí pana Ladislava Smoljaka jsem si vynadal: jak to, žes na něj mohl zapomenout?? V ten samý den jsem ho na seznam zapsal In memoriam a v ten samý den i pana Havla.
K něčemu se přiznám. Vzhledem k tomu, že jsem jednou měl možnost zcela náhodou s panem Havlem mluvit, věděl jsem, že to, co o něm říkají (skromný..... Člověk), je pravda. A naivně a optimisticky jsem si přál, aby přišla chvíle a on se časem k některým myšlenkám SOVY vyjádřil. Ikdyby kriticky. Přál jsem si to a věřil jsem, že se to jednou stane.
Už se stalo. Zavolejte na mě klidně docenta Chocholouška, ale... Jel jsem tuto sobotu opět do obce Prameny. Obával jsem se nějaké sněhové vánice. A přišla. Mám rozbité brýle, téměř dvě dioptrie. Kolem "bílá tma". Dálková světla byla ještě horší. A já se začal reálně bát. Že nedojedu.
Než jsem vyrazil, poprosila mě moje dcera: "Tati, pojď si zazpívat nějakou koledu.." Eliško, já jedu daleko a nechci jet za tmy", odpověděl jsem."Tatíí, prosím," žadonila. Tak jsem spustil. "Jedu - domů - po trati, jedu - přes - kopce. Za okny padá - padá sníh. Budou Vánoce. Alelůja..." Je tam věta o ztrápeném Ježíškovi a o zázracích. "Tati, já v zázrak věřím!" řekla po zpívání Eliška, velmi důrazně. "Jó? A v jaký?" "Že nám Jéžíšek vrátí Bobinu (kočka, co nám umřela) a že bude padat sníh". To snad radši ani ne, pomyslel jsem si. Hlavně ne na cestě do Pramenů.
Za Chomutovem to začalo. Vítr a padání sněhu zesilovalo. Obloha se stmívala. Celsius klesal pod bod mrazu. Už dvakrát jsem vyčerpaný a vystrašený míjel odbočku, která ukazovala směr k obci, 5km, ale znamenalo by to nandat sněžnice a auto nechat na místě. Třicet centimentrů sněhu tam muselo být. Nakonec mě rady pana Nováka (jemuž tímto opět srdečně děkuji) navedly do Mariánských Lázní a směr prameny byl odtud sice dalších zhruba deset kilometrů, ale po celkem upravené cestě.
Když jsem za sebou nechal hotel Harmonie a jel směrem Kladská, vítr zesílil a já neviděl na krok. Říkám nahlas, trochu vztekle: Panebože, proč mě trestáš. Já už to nevydržím a někam to tady prásknu. Proč musí být tak ošklivo?!! To musí tak sněžit? .... Přísahám Vám na co chcete, že v tom okamžiku začali hrát Půlnoční. A já si začal zpívat od srdce a najednou jsem byl rád, že je venku tak, jak je. A přísahám vám, že při slovech Ježíš na kříži ztrápený, občas se usměje. Na ty, co v zázrak uvěří, na ty, co zpívají....přestalo nejdřív chumelit a utišil se i vítr. Jen pár vloček poletovalo sem a tam.
Přijel jsem na místo, ubytoval se a četl si Reflex. Večer po druhé hodině jsem se vzbudil. Spadla z poličky sklenička a rozbila se. Nepřemýšlel jsem o tom. Rádio jsem zapínal až v poledne v autě. Mrzí mě to. Pane Havle, pane Smoljaku, pane Grušo... dejte nám sílu vzít to za vás.
Srovnání pana Havla s panem Klausem /19.12.11. ...16.15/
Klaus situaci kolem voleb v Rusku neodsoudil, naopak. Protesty bagatelizoval. Nabídl Rusovi Temelín. Pan Havel situaci kolem voleb odsoudil. Stavbu Temelína si vyčítal.